Tomáš: Teda, Danieli, jak jste mluvil o té péči o umírající v hospicu a rozplakal se u toho. Přísahám, já jsem vám to normálně věřil. Daniel: Použil jsem metodu Stanislavského. Vciťování. Nedávno mi zemřela želva. Tomáš: Jo, tak proto jste mluvil o jejích posledních lístcích salátu. Jasně. Marcelka: A jak slečna Eva mluvila o tom smutném pohledu pejska bez nožičky, tak to jsem zas málem plakala já. Tomáš: Také vciťování? Eva: Ano, brášku srazil autobus.
