Rozhovory
Marie Doležalová a její podzimní comeback
07.10.2009
Narodila se 24. ledna 1987 a každý už o ní slyšel. Do pamìti televizních divákù se asi nejvíce zapsala jako praštìná Saša ze seriálu Comeback, ale natáèení seriálu rozhodnì není to jediné, èemu se vìnuje. Vynikla v roli lesbièky Išky ve filmu Pusinky a po boku Ivana Trojana si zahrála duševnì nevyrovnanou dospívající Dáòu ve filmu Šejdrem. Nedávno úspìšnì dokonèila konzervatoø, ale s bývalými spolužáky se i nadále vídá v kapele Olats Otesoc. Je mladá, krásná, talentovaná a úspìšná. Kdo z nás by ji nechtìl poznat blíž?
Co Tì vedlo k tomu, že ses stala hereèkou? A jak na Tebe pùsobí Tvùj dnešní úspìch v podobì hraní v oblíbeném seriálu Comeback? Vnímáš to vùbec jako úspìch, nebo by ses chtìla „dostat“ ještì dál?
Od dìtství jsem na táborech a ve škole poøád organizovala nìjaké scénky, líbilo se mi vymýšlet divadlo a nìkoho tím bavit. Pomìrnì pozdì jsem zaèala chodit do drama�áku a tam jsem ve svém šaškování pokraèovala. Napoprvé jsem se na konzervatoø nedostala, potkala jsem se s paní Kornovou, která mì pøipravovala na druhý pokus, a ta mi velmi razantnì vysvìtlila, že herectví není jenom blbnutí, ale pøedevším velká práce s emocemi. Pak už mì vzali. Jinak co se týèe Comebacku, vnímám to jako možnost živit se tím, co mì baví, a navíc v projektu, který mám moc ráda, stojím za ním. Nevím, jestli to vnímám jako úspìch, jsem v tomhle na sebe tak trochu tvrdá, že jako úspìch vnímám spíš momenty, kdy se pøekonám, kdy nìco sama dokážu, ne fakt, že mi spadla do klína parádní role.
Chtìla bys, aby si tì diváci pamatovali jako komediální hereèku, která je baví v seriálu Comeback, nebo bys byla radši, kdyby tì zaøadili mezi hereèky rolí, jako byla tøeba Dáòa nebo Iška?
A� si mì zaøadí, jak chtìjí, ale bude bezva, až mì zaènou vnímat i jako osobu, která dìlá vlastní divadelnì-hudební tvorbu, tam to jsem totiž nejvíc já.
Diváci tì asi ponejvíce znají právì jako Išku z Pusinek, co tì na téhle postavì zaujalo?Že je na ní co hrát a že prožívá nìjaký zlom… A pozdìji, už pøi natáèení, mì zaujalo, že vlastnì (kromì té orientace) hraju sama sebe a své problémy v té dobì.
Kolik èasu zabere filmování, hraní divadla, studium na konzervatoøi? Zbývá i na rodinu, pøátele, vlastní zájmy?
Konzervatoø jsem loni zdárnì odabsolvovala, jinak divadlo a natáèení zabere jak kdy. Tøeba letos od ledna jsem se až do prázdnin nezastavila, teï už se mi, doufám, povede nedìlat víc vìcí najednou, to mì nièí. Na rodinu a svého pøítele si èas udìlám, na pøátele taky, jen nìkdy tøeba je èas, ale není už energie jít nìkam paøit a tak… Takže mezi spolužáky jsem za máslo, které chodí brzy domù.
Všechny postavy, které jsi zatím hrála, jsou tak nìjak „extrémní“. (Lesbièka Iška z Pusinek, duševnì ne zcela zdravá Dáòa z filmu Šejdrem, …) Není nároèné je hrát, a stávat se tak nìkým úplnì odlišným od sebe samotné?
Je to naopak skvìlé, sice musím chvíli hloubat a hledat, ale pak mì to vždycky hroznì obohatí. Kdybych dostávala poøád dokola to stejné zadání, asi by mì to už pøestalo bavit.
Jak vnímáš svoji popularitu? Nevadí Ti, že Tì na ulici oslovují úplnì cizí lidé?
Nìkdy mì to potìší, tøeba dokonce zvedne náladu. Tøeba když nìkdo napíše milý e-mail nebo se na mì pøijde podívat do divadla, protože mì zná z televize. Ale jindy mnì to zase vadí, zvláštì když lidé zapomenou, že jsem Marie, a ne Saša, a myslí si, že jsem jejich kámoška, když mì mají každou støedu v televizi. Ale je to zatím takové v pohodì, dá se øíct, že si nemám na co stìžovat.
Poznávají Tì lidé na ulici? Stalo se Ti už nìkdy, že za Tebou nìkdo bìžel a volal na Tebe „Sašo“?
Stále èastìji se mi stává, že když si lidé kolem mì nìco šuškají, slyším tam jméno Saša. Tøeba moje mamka už má na to oko, když jdeme nakupovat, pøesnì pozoruje, kdo si všiml, a hlásí mi to. Je to taková rodinná zábava, táta zase rád lidi pøekvapuje tím, že je otec Saši z Comebacku, a babièka si o mnì povídá se svým doktorem, až zapomene nahlásit, co má za zdravotní potíže.
V Comebacku hraješ sestru Lexy (Matouš Ruml), jak spolu vycházíte? Jaký je vùbec Tvùj vztah ke skuteènému bratrovi Honzovi? Nežárlí na Tvùj úspìch? S Matoušem bezvadnì, skoro jako praví sourozenci. Nìkdy jsme na sebe hodní a nìkdy se na place, teda spoleènì s Kristýnou (Kristýna Leichtová – hraje Ivu v seriálu Comeback), poøádnì prudíme. Nìkdy ani nevím, jestli jsme Matouš a Maruška, nebo Lexa a Saša. Mùj skuteèný brácha je super, fandí mi, jen obèas, jak jsem øekla už pøed chvílí, má plné zuby toho, že celá rodina øeší mì a jeho se zeptají akorát, jestli už si vylepšil známky. Vìnuje se hiphopu, skládá vlastní texty a je takovej komediant, tak uvidíme, co z nìj bude.
Jaké byly Tvoje pocity, když ses dozvìdìla, že jste s Matoušem Rumlem nominovaní na cenu TýTý v kategorii Objev roku? Já nevím, nijak výrazné. Mìla jsem radost a pøemýšlela jsem, co si vezmu na sebe.
Se spolužáky z konzervatoøe jsi založila hudební skupinu Olats Otesoc, jakou hudbu hrajete? A kde vás v nejbližší dobì mùžeme slyšet hrát?
Je to takové kabaretnì-divadelní uskupení, je nás pìt a teï jsme tøeba vydali malé albumíèko se sedmi písnìmi. Náš pøíští koncert je 27. 10. Na Prádle a další informace o nás jsou na www.olatsotesoc.cz. Vystupování s Olatsem považuju za jednu z nejzábavnìjších èinností, vždycky se vyblbneme a adrenalin stoupá, protože nikdy nevíme, co zkazíme… A pak musíme rychle žehlit, aby si toho nikdo nevšiml…
Chceš hrát, nebo by ses v budoucnu ráda vìnovala nìèemu úplnì jinému, tøeba hudbì?
Chtìla bych hrát, ale jen samé zajímavé, charakterní a šílené role. Chtìla bych dìlat své vlastní divadelní projekty, protože mì baví plnit vize nìkoho jiného, ale také vytváøet své vlastní. Chtìla bych udìlat vlastní kabaret, a taky psát knihy… A spolupracovat s Mili Vaòkátovou, která perfektnì zhudebòuje mé písòové texty. Chci toho dìsnì moc, ale zároveò poøád dìkuju za to, co mám, a na nièem netrvám. Vím, že stejnì budu dìlat to, co je pro mì dobøe, a co se mám zrovna uèit….
Chystáš teï nìjaký nový film nebo divadelní pøedstavení? Na podzim budeme toèit další sérii Comebacku a na jaøe, dá-li Pánbùh, zkoušet novou hru Na Prádle, kterou právì s Honzou Zemanem píšeme.
Nemùžu se nezeptat na Tvou roli ve filmu Šejdrem; hrála jsi tam s Ivanem Trojanem, což je pro vìtšinu lidí herec s velkým H. Nemìla jsi z toho strach? Bylo natáèení s panem Trojanem nároèné?
Natáèení s Ivanem Trojanem bylo splnìní mého snu, který jsem nikdy ani nevyslovila nahlas. Bylo pro mì úžasné ho sledovat, jak pracuje, jaký je profesionál. Cítila jsem se tak staromódnì, když jsem se nervozitou uvnitø klepala po každé spoleèné scénì. Zvláš� když on se snaží kolem sebe dìlat tak pohodovou atmosféru, jako by se nic nedìlo. Jenže dìlo, on je pro mì fakt hvìzda. Právì ta jeho pokora a pracovitost… No nic, takže asi tak…
A máš nìjakou hereckou rozcvièku? Jaká je Tvá pøíprava na divadelní výstup èi filmové a televizní natáèení?
Já nevím, to se ani nedá popsat. Pokaždé jiná. Nìkdy medituju, nìkdy chodím po Praze, nìkdy si dám èokoládu, nìkdy se soustøedím, nìkdy se rozmluvím. Poøád se to mìní a nemám zatím stálý herecký rituál, který by fungoval vždy. Je to pro mì adrenalin, nemám žádné záchytné body, prostì musím pokaždé hledat, co mì pøipraví na práci. Protože to, co fungovalo vèera, nefunguje dneska… Poøád se tak nìjak mìním, takže i moje pøípravy na hraní se mìní.
zdroj: http://www.nekultura.cz/
